Hranice úroků kdy už je to lichva by měla být stanovena o tom žádná.Ale váš zkreslený/nebo populistický/ pohled mě trochu zaráží Ten kdo pujčuje je grázl a ten kdo si pujčí a nesplací je chudák

Na lichváře by platilo toto:  promlčení dlužné částky do 100 Kč za tři měsíce, do 1000 Kč za 6 měsíců, do 3000 Kč za jeden rok, za předpokladu, že by dotyčný tu částku během té doby nevymáhal. Dále nemožnost vymáhání promlčené částky (pokud je to promlčené, měl by to soud automaticky zamítnout) 

Dále stanovit hranici lichvy (například RPSN nad 50% se započítáním všech pokut a penále) a pokud ta částka tuto hranici přesáhne, tak povinný má nárok od věřitele na vrácení jistiny i všech poplatků. Exekutorům a právníkům zastropovat odměny a dát jim do zákona, že musí vždy použít nejlevnější způsob vymáhání - pokud ne, tak rozdíl vyplácejí povinnému. U exekucí na nemovitost stanovit minimální dlužnou částku tak aby odpovídala její hodnotě - neboli pokud exekutor pro dluh 20000 obstaví nemovitost za 1 000 000, automaticky platí povinnému pokutu ve výši vymáhané částky. 

Dále jim přestat poskytovat právní ochranu a šít jim zákony na míru - pokud pujčí někmou, kdo nemůže splácet - pak mají problém, protože už své peníze neuvidí.

Těmito opatřeními vezmete palivo pro stále se roztáčející dluhové spirály, do kterých padá neustále více lidí. A hlavně znevýhodníte tento lukrativní byznys s dluhy.

Ovšem je tu problém: pokud berete v úvahu, že většinu těchto společností vlastní přes různé nastrčené osoby a firmy většina osob činných v politickém životě a je na tom hmotně zainteresovaná justice a právníci, pak toto bude velmi špatně prosaditelné .....

S myšlenkou souhlasím, tahle oblast by se měla regulovat. Jste však na omylu v tom, že exekutor - lichvářův kamarád vše zabaví. Mnoho lidí má představu, že věřitel přijde za kamarádem - exekutorem a řekne : "Hele, on mi dluží, vymož to". Takhle "krátké spojení" to nebývá. Tedy, pokud se jedná podle zákona. Excesy vídáme v TV. Před pár lety jsem se dostal do situace, kdy jsem musel vyhledat služby exekutora. Nejdříve jsem dlužníka vyzval 2 doporučenými dopisy. Pak proběhla jednání na ÚMČ Praha, kam se dlužník 2x nedostavil. Tento úřad vydal Rozhodnutí. To je jen cár papíru. Uplynulo několik měsíců a znovu jsem musel na ÚMČ, aby na Rozhodnutí byla vyznačena platnost. Tím se z lejstra stal Exekuční titul. To trvalo téměř půl roku. Teprve pak jsem se mohl obrátit na exekutora. Ten věc předložil soudu. Projednáno 2x. Zase běžely různé lhůty na odvolání atd.. Od podání exekutorovi až do vymožení dlužné částky uplynulo 21 měsíců. Celkem vypracoval exekutor více jak 30 písemností. Peníze získal z účtu dlužníka. Ten samozřejmě zaplatil i náklady exekutora, které činily cca 3/4 z vymožené částky. Za celou dobu neprojevil dlužník žádnou snahu dluh uhradit, byť třeba ve splátkách. Nejednalo se o částku, která by byla likvidační jak pro mne, tak pro dlužníka. Možná i proto dělal dlužník "mrtvého brouka" a nečekal, že věc dotáhnu do konce. Zmýlil se. Nevycházejte, prosím, ve svých úsudcích jen z případů medializovaných. Jsme stát, kde "všichni dluží všem", neplacení faktur je národním sportem, mnozí se dostávají kvůli nevymahatelnosti práva do druhotné platební neschopnosti a končí s podnikáním. A dlužník? Ten si žije vesele dál a směje se Vám.

Samozřejmě nemám namysli dluhy z neuhrazených faktur, tam je naopak potřeba uzákonit maximální možné prodlení a dále u DPH změnit daňovou povinnost, která vznikne až po uhrazení faktury odběratelem a nikoliv po vystavení faktury, jako je to nyní. Co se týče dluhů, jde mi především o regulaci nebankovních společností poskytující půjčky předluženým lidem za přemrštěné úroky. Je mi jasné, že když se chce fyzická osoba domoci práva, že je to vždy složité, jako např. ve Vašem případě.

Karma. Lichva je v normální společnosti zakázána zákonem.

Karma